Mým dalším silným zážitkem letošní sezóny, byl běh naší nenápadné, ale velmi nadějné vytrvalkyně Štěpánky Hanušová. Štěpánka se probojovala svým časem 5:17,5 s v běhu na 1500m na Mistrovství České Republiky dorostenek na Kladně ve dnech 19. a 20. června. Její běh se běžel v sobotu kolem čtvrté hodiny odpolední a tomuto běhu předcházela krásná jízda, plná oduševnělých rozhovorů realizačního týmu skládajícího se z maminky Ivči, tatínka Jirky a mé maličkosti, z Klatov na Kladno.
Po příjezdu jsme prošli covidovou kontrolou a šli zjistit, kde je svolavatelna. Vyzvedli si Štěpiny startovní číslo a šli nasát atmosféru mistrovství pozorováním výkonů mladých atletů. Kolem půl třetí se Štěpánka šla svědomitě rozklusat, rozcvičit a ve stínu vysokých starých lip si udělala abecedu. Bylo to tak úžasný, sledovat někoho, kdo ví přesně, co dělá a proč to dělá. Vyloženě profesionální přístup a já mohl být jen ujišťovací, povzbuzující a hecující trenér. Prostě se jen hezky nervovat, jak to ten náš svěřenec zvládne.
Vzhledem k tomu, že to byla Štěpánky první účast na MČR a papírově to vypadalo na 13. místo, tak cíle byly jednoznačné. Užít si závod. Získat zkušenosti a zkusit v tom pařáku zaběhnout osobák. Pro nás s Vojtou Koželuhem, bylo to že se Štěpánka na MČR dostala už po dvou letech atletického tréninku, malým zázrakem. Už samotná účast mezi patnácti nejlepšími mílařkami byl obrovský úspěch. Kolem půl čtvrté jsme se od prezentovali a pak už si Štěpánku odvedli na start. Přezutí do treter, lehké rozklusání, pár rovinek a šlo se na věc. Štěpánka jela naprosto podle plánu. Nenechat se srazit na startu a nenechat se strhnout čelem závodního pole k nějakému nesmyslnému tempu. Je jasné, že v tom třicetistupňovým pařáku by přepálený začátek byla konečná.
Štěpina se tedy hezky zavěsila na konec běžeckého pole a počkala si, jak se to v prvním kole uspořádá a jaké se poběží tempo. Čelo běželo dost svižně, ale střed to běžel na 5 minut, takže se Štěpina hezky uhnízdila a začala závodit. Pěkně odzadu začala předbíhat. V posledním kole se probojovala na pěknou jedenáctou příčku a tu si držela až do finiše. Bohužel pro hlasitou hudbu a komentátorův proslov, který jsem nebyl schopný z dvoustovky překřičet, a to jsem řval tak jak mě znáte, Štěpina neslyšela moje „úžasné pokyny“, „ Jde ti zezadu, zaber, pojď ještě“ a podobný blbiny, co zoufalého trenéra napadají. Štěpánka tak netušila, že se za ní řítí soupeřka. Ta mohutným finišem dotáhla Štěpánku těsně před cílem a Štěpánce tak nezbyl žádný prostor zareagovat. Tři desetiny, tak dělily tyto dvě soupeřky na cílové čáře. Po závodě to byl jediný okamžik, který jsme se Štěpánkou rozebírali. Štěpánka neslyšela ani její soupeřku v zádech, ani moje pokyny a zareagovala příliš pozdě na postavu, která se opravdu v posledních metrech objevila po jejím pravém boku. Vyplynulo z toho ponaučení pro příště, že Štěpánka si ve finiši bude kontrolovat záda a já si v posledním kole přeběhnu na start šedesátky, abych jí mohl v případě potřeby zařvat. Ale pro tyhle zkušenosti bylo důležité si dojet.
Bylo důležité se zúčastnit, zaběhnout si osobák a vyzkoušet si atmosféru tak velkých závodů jako je MČR. Štěpánka zůstává v kategorii dorostenek ještě příští rok, tedy 2022 a já myslím, že pokud zdraví bude sloužit a bude motivace k tréninku, pak si příští rok může Štěpánka běžet pro umístění v první desítce. A téhle holce by člověk přál, aby byla fit a měla tolik tréninkové píle, kolik právě má, aby mohla běžet i o medaili. Ta je momentálně dost daleko, to u mílařů je asi 30 sekund, ale nic není nemožné. Takže věřme, běžme a možná zvítězíme, obzvláště, když má Štěpánka jednoho z nejlepších vytrvaleckých trenérů Vojtu Koželuha, který je všem dálkoplazům velkým vzorem. Děkuji Štěpánko a Vojto, za krásný zážitek. Budu se těšit na jakýkoli další takový, s kterýmkoli naším svěřencem nebo svěřenkyní.
Autor článku: V. Šelmát