Sedmička, šťastná nebo nešťastná?

     O víkendu 19. a 20. září se na Třineckém stadiónu uskutečnilo Mistrovství České republiky žáků na dráze. Barvy našeho oddílu vyrazila reprezentovat trojice atletů Karolína Machová, Magdaléna Štampachová a Vojtěch Chroust. Zdá se, že naší výpravě byla předurčena sedmička a je jen na nás, jak budeme tři sedmá místa hodnotit. Zkusím lehce přiblížit některé okamžiky z mistrovství a je jisté, že jde jen o mé subjektivní postřehy. Závody doprovázelo krásné počasí po oba dva dny. Atleti i diváci si tak mohli vrchol sezóny užít v plné míře.            

  Asi nejpříjemnější sedmičkou bylo sedmé místo Vojty Chrousta, který v sobotu vybojoval svůj první postup do velkého republikového finále v běhu na 300m. V dobře rozběhnutém běhu si vybojoval v novém osobním rekordu 37,23 s postup do finále na „malé q“ tzv. na čas. Naplnil tak slova svého trenéra Lukáše Bešty, který odhadoval, že pokud Vojta rozběhne třístovku naplno, tak jí zaběhne pod 38 s. Ve finále běžel Vojta opět na krev, ale bylo znát, že prvních pět borců bylo o poznání lepších a souboj tak svedl především s chebským závodníkem, který ho o desetinku sekundy ve finiši porazil. Vítězem se stal    V. Holub z TJ TŽ Třinec za 36,04 s. Vojtovo umístění musíme brát jako velký úspěch, protože Vojta začal s tréninkem atletiky přesně před rokem a po roce poctivého trénování se vypracoval mezi osm nejlepších třístovkařů v republice.                                     

      O další dvě sedmá místa a tudíž dvě finálové účasti se zasloužila talentovaná vrhačka Karolína Machová. Pravdou je, že ona sama od sebe očekávala trochu lepší umístění a hlavně lepší výkony, především v hodu oštěpem. I přesto bych její vystoupení hodnotil jako úspěch, protože se kvalifikovala na MČR ve dvou disciplínách, ve vrhu koulí a v hodu oštěpem a v obou se dostala do osmičlenného finále. Ve vrhu koulí se sice třetím pokusem 12,02 m   na chvilku ohřála na třetí příčce, ale soupeřky ve čtvrtých a následujících pokusech okamžitě odpověděly výkony daleko za dvanáctimetrovou hranici.  Nakonec se naše koulařka musela spokojit se sedmým místem, protože bronz ležel ve vzdálenosti 13,07 m a zlato vybojovala M. Mazurová z AK Olomouc za výkon 14,64 m.                                           

          Druhou naší excelentní disciplínou byl hod oštěpem, kam se nám pro změnu nominovaly rovnou dvě naše oštěpařky a to Magdaléna Štampachová a již zmiňovaná Karolína Machová. Všichni jsme moc fandili našemu oštěpařskému tandemu, aby se děvčata prosadila v těžké konkurenci a probojovala se až do finále. Bohužel se to podařilo pouze Karolíně, která hodem 36,66 m z druhé série obsadila sedmé místo. Ve finálových pokusech se nedokázala srovnat s technikou a i přes velkou podporu rodičů a trenérů, skončila dva metry za svým letošním maximem. Dlužno říci, že závod v hodu oštěpem navazoval přímo   na vrh koulí, a tak neměla Kájina téměř žádný čas na regeneraci a musela pojmout závod trochu jako vrhačský víceboj.

O poznání hůře se vedlo Magdaléně Štampachové, která se sice postupně v prvních třech pokusech zlepšovala, ale nedokázala svůj oštěp dobře trefit, a tak s výkonem 31,76m skončila na 13. místě. Majda se svým výkonem nebyla rozhodně spokojena, protože v letošním roce už dokázala poslat oštěp do vzdálenosti 38,60m    a natrénováno určitě měla, protože přípravě na MČR obětovala většinu volného času. Jistě na ni dolehla atmosféra velkého závodu, se kterou si nejlépe poradila vítězka N. Gengelová, která oštěp hodila do vzdálenosti 46,87 m, ale na druhou stranu, jak jinak získat tyto cenné zkušenosti, než že je prožijete. Letos to nebylo ještě úplně ono, ale počkejme si příští rok. Důležité je, aby všichni tři zůstali zdraví a přistupovali k tréninku jako doposud, protože všichni tři by se dali dávat ostatním žákům z našeho klubu za vzor, co se poctivosti a přístupu týče. A rozhodně je to ukázka toho, že když se někdo něčemu věnuje naplno, tak se výsledky vždycky dostaví.                                                             

          V závěru bych našim reprezentantům moc poděkoval za krásný sportovní zážitek  a příjemně strávený víkend tak daleko od domova. V poděkování bych rád pokračoval, protože díky si zaslouží všichni mí trenérští kolegové Lukáš Bešta, Jiří Bešta, Vojta Koželuh  a Juraj Kudry, kteří se podíleli na přípravě našich svěřenců a bez nich už si trenérskou činnost nedokážu představit. Velké díky patří také Václavu Machovi, otci Karolíny, který s našim týmem odřídil strastiplnou cestu oběma směry napříč republikou, moc si toho vážím. Jsem moc rád, že po delší pauze jsme měli hned tříčlenné zastoupení na vrcholu žákovské atletiky.

autor článku: Václav Šelmát