Bitva to byla jen imaginární, protože kluci jsou kamarádi a parťáci, kteří si neskutečně fandili a vzájemně se podporovali na letošním vrcholu žákovské atletiky, kterou MČR v Břeclavi 16. a 17. září rozhodně bylo. Vždyť bylo překonáno několik národních rekordů, několik rekordů mistrovství a padlo nespočet nejlepších výkonů letošního roku. Naše čtyřčlenná výprava vyrazila v pátek po škole na 350 km dlouhou pouť do Břeclavi. Přesněji do Lanžhotu, kde jsme měli ubytování. Chlapci šli spát zodpovědně brzo a ráno pěkně polehávali, aby načerpali co nejvíce síly a energie.
Od jedenácté hodiny jsme se pak pohybovali na břeclavském stadiónu a čekali na Tadeášův rozběh na 60 m, kde doběhl 5. s časem 7,47 s, bohužel čas na postup do finále nestačil. Zato nás překvapil úžasný výsledek železnorudského Jakuba Čadka, který všem favoritům vytřel zrak, když finále na 60 m vyhrál. Dalším závodníkem našich barev, který se představil na mistrovství, byl Vojta Bartoš, který si v tyčce vybojoval parádní 12. místo, když hned na poprvé překonal 320 cm. Bohužel na výšce 330 cm lehce shazoval. Vojtovo vystoupení musím hodnotit jako velmi zdařilé a moc ho chválím za zodpovědný přístup. Na každý pokus se maximálně soustředil, po každém pokusu přišel na konzultaci a z jeho výkonu v těžké konkurenci jsem měl obrovskou radost. Protože popravdě, ještě loni bych si nemyslel, že by Vojta mohl závodit mezi osmnácti nejlepšími tyčkaři republiky.
Do Vojtovy tyčky, nám začal soutěžit diskař Radek Němeček, který založil pokusem dlouhým 28,48 m a v 2. a 3. pokusu šel do rizika, protože ani osobák by mu na finále nestačil, musel otočku rozjet naplno. Disk 2x skončil v pravé části sítě, což je jasný důkaz, že Radek zatahoval naplno, ale prsty to neudržely a disk pak uletí. I když skončil 16., tak bych i jeho vystoupení hodnotil velmi pozitivně. Nejde jen o výkon, ale o zážitek a zkušenost z velkého závodu a i u Radka jsem viděl obrovskou koncentraci. Mezi každým pokusem si chodil imitačky otočky na tartanu a stejně jako u Vojty, kdyby mi někdo minulý rok řekl, že Radek splní limit na repku, tak mu nebudu věřit.
Po sobotní části jsme odjeli na hotel, kde nás od paní domácí čekala luxusní svíčková a prázdné talíře byly jasným důkazem, že nám chutnalo. A opět ukáznění kluci zalehli chvilku po mně, aby načerpali potřebnou energii. Respektive Martin Jáchymovský a Tadeáš Kalouner, kteří v neděli bojovali o svůj nejlepší výkon. První začal Martin ve vrhu koulí a zavrhal velmi solidní standard 12,62 m. Jak už je u Martina zvykem, tak se svým výkonem, o 70 cm kratším než byl jeho letošní nejdelší výkon, nebyl vůbec spokojen. Já si myslím, že 12. místo v těžké konkurenci koulařů, kteří vrhají ve finále přes 14 metrů, to bylo na první mistrovství republiky docela slušný a každá taková zkušenost se počítá.
No a poslední šanci na finále měl Tadeáš Kalouner, naše největší želízko v ohni. Bohužel Tadeáše od úterního středoškolského poháru trápil úpon na pravém stehně, který nepříjemně táhl, a i když se Tadeáš dostal do finále B, tak ve finále musel vypustit koncovku, protože by to pravděpodobně skončilo nataženým svalem a možná i hůře. A tak se docela rozumně smířil se svým desátým místem, i když měl určitě před mistrovstvím větší plány. Opět mě ani jeho vystoupení nezklamalo, naopak je fajn, když si sám závodník dokáže vyhodnotit riziko. Vím, že Tadeáš zazávodil skvěle všechny závody v předešlých víkendech, kdy byl jasným tahounem žákovského týmu a za vážné zranění nestojí žádný závod. Obzvláště, když jste ještě hokejista a máte hokejovou sezónu před sebou. K čemu by mu bylo, že by teď nemohl dva měsíce trénovat a hrát zápasy.
Kluci jsou všichni mladí, ohromně talentovaní a vypadá to, že to mají srovnaný i v hlavě a to je největší předpoklad, aby si účast na MČR opět zopakovali. Možná ne příští rok, kdy budou prvním rokem dorostenci, ale třeba za dva roky a už to nebudou 16, 12, 12 a 10, ale dvě vrhačská finále, do desítky v tyčce a medaile na 200 m nebo 400 m. Moc bych jim to přál, protože jsou to moc skvělí parťáci a hambáč v Písku byl zaslouženej. Díky kluci. Na závěr tohoto článku dám jednu nostalgickou vzpomínku na Břeclav a to MČR 2007, kdy jsme přivezli zlato z koule a stříbro z disku, obojí Janina Křížová, další účastníci, Martinka Štychová 60 m, 150 m, Martinka Jandová výška, Lucka Šindelářová tyč, Karel Bárta tyč a Petra Siegelmannová kladivo. To byla taky partička!!
Autor: Václav Šelmát