Týden po Mistrovství Čech všech mládežnických kategorií se uskutečnil vrchol žákovské atletiky, a to Mistrovství České republiky, které se letos konalo v Jablonci nad Nisou. Díky sprinterce Kristýně Hozmanové a kladiváři Tobiasi Pourovi měl náš atletický klub na mistrovství dvojité zastoupení. V sobotu jako první do závodu vstupoval kladivář Tobias Pour, jelikož kladivářská soutěž byla první vrhačskou disciplínou tohoto dne. Počasí o víkendu vůbec atletice nepřálo, a kromě velkého až desetistupňového ochlazení, v Jablonci téměř od začátku závodů pršelo. Kladiváři se tak mačkali od samotného rozhazování pod malým stanem, který všech osmnáct borců chránil před deštěm. Hody v mokrém kruhu byly od samého začátku velmi opatrné. Pro Tobiase byl postup mezi elitní kladiváře úspěchem, když se po ročním trénování pod vedením nejzkušenějšího a nejúspěšnějšího kladiváře z Klatov Arnošta Boldana propracoval v letošních tabulkách na desáté místo. Toto umístění dávalo naději na postup do finále, ale od samého začátku bylo jasné, že na finále bude třeba hodu na hranici osobního rekordu. Proto dostal Tobias jasné instrukce od svého otce, také výborného kladiváře, že musí od samého začátku házet ze dvou otoček, tedy na maximum, žádný zajišťovák nepomůže. První hod byl nezdařený, tak jako u mnohých dalších soupeřů v první sérii a skončil v síti klece. V druhé sérii se začali soupeři zlepšovat a Tobias založil opatrnějším pokusem do vzdálenosti 35,13 m. Před třetí sérií bylo jasné, že na finále možná ani 39 m stačit nebude, což se na konci série potvrdilo, když 8. postupující hodil kladivo do vzdálenosti 40,43 m. Při třetím pokusu jsme nervózně sledovali první, a pak druhou Tobíkovo otočku, ale i když byly velmi vydařené a hezky zrychlovaly, na konci druhé otočky Tobias lehce podklouzl v kaluži, která vyplňovala kruh, a kladivo skončilo nakonec vpravo v síti. Pokus určitě zamrzel, ale to k riziku patří. Opravdu nemělo význam házet opatrně, protože soupeřům se docela dařilo. Tobias tak se svým výkonem spokojený nebyl, ale celým obtížným závodem jak počasím, tak psychickým vypětím získal cenné zkušenosti, které určitě zúročí v příští sezóně. Je jasné, že se musí ještě hodně vyházet. Po závodě dostal spoustu užitečných rad od trenéra a otce vítěze Lukáše Vacka ze Spartaku Praha 4, který vybojoval zlato úctyhodným hodem 53,08 m, od zbytku startovního pole jej dělilo více jak 5 metrů a neměl tak v závodě konkurenci.
Jako druhá a mnohem zkušenější závodnice do soutěže v kategorii žákyň vstupovala Kristýna Hozmanová. I když nezávodila ve svých doposud nejsilnějších disciplínách, v bězích na 60 a 150 m, a přeorientovala se po dlouhodobém zranění zadního stehenního svalu na delší distanc a to „hladkou třístovku“, tak nominační čas naznačoval minimálně postup do finále. Přesto jsme si ještě ani týden před MČR nebyli jisti, zda sval vydrží dvoudenní zatížení a rozhodli jsme se až několik málo dnů před závodem, že to Kristý zkusí. Z počátku to vypadalo, že běžkyně budou mít stejně deštivé počasí jako kladiváři, ale s odchodem dívek ze svolavatelny do prostoru startu se počasí umoudřilo. Kristý byla zařazena do třetího běhu a byla zřejmou adeptkou na postup. Velké štěstí byla rozcvičovací hala, ve které se závodnice mohly řádně rozcvičit a prohřát tak, aby nedošlo k zbytečnému zranění, ze kterého měla naše závodnice obavy. Celé rozcvičování a přípravu k závodu sledoval její trenér Lukáš Bešta a do závodu dal jasné pokyny – rozumně rozběhnout začátek a do zatáčky seběhnout soupeřky, a pokud nebude první nebo druhé postupové místo ohroženo, tak uvolnit konec a pošetřit sval i síly na finále. A jak to ve skutečnosti dopadlo? Kristý již na rovince po startu krásně uvolněným, ale svižným krokem stáhla kousky z hendikepů svých soupeřek a v zatáčce šla jasně do vedení. Na stometrovou rovinku tak vbíhala s luxusním náskokem minimálně pěti metrů. A i když v závěru uvolnila krok, tak si stejně v pohodě doběhla pro osobák 40,41 s. To bylo jasným signálem, že v neděli se máme na co těšit i s ohledem na to, že v rozběhu byla pouze o dvě desetiny rychlejší největší favoritka a vedoucí závodnice letošních tabulek Johanka Šafářová z Olomouce.
V neděli jsme ráno dostali dobrou snídani v penzionu, kde jsme přespávali, a vydali se zpět na stadion. Osvědčený rituál z prvního dne se nijak neměnil – namazat hřejivkou, zahřát svaly a adekvátně se rozcvičit, provést dechová cvičení dle metodiky Wim Hofa a jít na věc. Taktika byla jasná – rozeběhnout závod velmi svižně, uvolněně proběhnout zatáčku a na stovce zatáhnout, jak jen to půjde. A přesně to byla cesta k vítězství, jelikož Kristý dokázala na poslední stovce opticky neuvěřitelně zrychlit, čímž největší favoritku soutěže jednoznačně předběhla o bezmála půl vteřina a výsledným časem 39,67 s si zajistila zisk zlaté medaile a vytvoření nejrychlejšího času na 300 m starších žákyň v celorepublikových letošních tabulkách. Mimo jiné je tento čas i novým krajským rekordem starších žákyň a oddílovým klatovským rekordem napříč všemi ženskými kategoriemi. Podle tréninků jsem Kristý věřil, že čas okolo 40 sekund není nereálný, ale byl jsem překvapen a velmi potěšen, že v tak chladném počasí a po půl ročních peripetiích s úponem zadního stehenní svalu dokázala stlačit svůj čas tak hluboko. Je až neuvěřitelné, že závod na třístovce během tohoto víkendu byl teprve třetím, respektive čtvrtým během na této distanci v Kristýnino kariéře. Na začátku letošní sezóny jsem se Kristý snažil přesvědčit, že by si ji tréninkově mohla zkusit zaběhnout, což jí po chuti příliš nebylo, ale vzhledem k nešťastnému zranění nakonec nebyla jiná možnost, než zvolit o něco pomalejší sprinterskou trať a je vidět, že Kristýny potenciál je neuvěřitelný i na delších distancích – ostatně tomu odpovídá i čas z osmistovky, kterou si na podzim rovněž dvakrát zaběhla.
Příští víkend Kristý poprvé oblékne reprezentační dres na mezistátním utkání ve Znojmě, kde poběží hladkou třístovku a smíšenou štafetu na 4×300 m a všichni ji budeme moc držet palce, aby pomohla českému týmu k vítězství a případně si ještě vylepšila osobní rekord.
Autoři článku: Vašek Šelmát, Lukáš Bešta