O víkendu se toho událo opravdu hodně. 25. června jsme pořádali rozlučkový oheň, kde jsme něco opekli a ogrilovali, ani se moc nepilo a dost se zpívalo. Žactvo odešlo od ohně včas, aby byli čilí na sobotu a stařešina si zabékala. Vrcholem byl Fredie Mercury v podání Ivetky Koželuhové Somebody to love, pak už nemělo cenu zpívat, protože bychom pokazili kouzlo okamžiku. Druhý den ráno 26.6. jsme se sešli v 8:00 před zimákem a plni entuziazmu, nervozity a pokory jsme vyrazili vstříc Oblastnímu mistrovství jednotlivců žactva do Stříbra. Vojta Koželuh tou dobou už seděl ve vlaku směr Praha – Olomouc s cílovou stanicí ve Zlíně na Mistrovství ČR dospěláků. Náš borec, steepler a vynikající kytarista, s kterým se to béká, kdyby on neměl pár hodin do vrcholu své sezóny a já trenérské povinnosti, jistě bychom zíráním do ohně a rozjímáním o životě strávili velkou část páteční noci, tak strávil sedm hodin ve vlaku, aby v sobotní podvečer doběhl ve steeplu na tři kilometry 8. v republice a potvrdil to co tvrdili časy v tabulkách. Dokonce si odvezl dva cenné skalpy. Až se budete koukat na výsledky, tak DNF znamená, že kluci nastoupili na start, uběhli třeba kilák nebo dva a odpadli, kdežto náš rozumný matador Vojťas, rozvrhl správně síly a ukázal, že kluci ze Šumavy to přes popadané kmeny s potůčky a potoky umějí docela obstojně. Díky Vojto!
A jak to bylo se žáky? Hvězdami ve starším žactvu se staly Karolína „Kájina“ Machová a Kristýna „Kristý“ Hozmanová, která si každá ze tří startů přivezla tři medaile. U Kájiny můžete hádat? No jasně, že z koule a oštěpu a bylo by smutné, kdyby ty medaile byly jiného kovu než zlatého. Je pravda, že Kájina byla po vodáckém kurzu, celodenním pádlování a večerním ponocování, trochu unavená. Ale pořád je to závodnice. To znamená, rozběhne se v oštěpařském sektoru s úplně novým oštěpem za dvacku, pro který obětavý táta jede k panu Guzdekovi do Ostravy dva dny před závodem a hodí zajišťovák za 35 m. Ještě ho zkusí třikrát a stejně se vrátí k modrému Polaniku. Víc už nehodí, protože vítězný hod byl Nemethem, a ten má hodnotu 38,63 m. Technika hodů nebyla vůbec špatná a je jisté, že Kájina stráví dva měsíce se svým novým „miláčkem“. Pro lepší sžití bych doporučoval, miláčka si vystavit někde v pokoji, možná si ho položit k posteli, lehké vyházeníčko, aby v září tenhle ten Nemeth dolétl konečně za hranci 40 metrů. Oba s Jurou Kudrym víme, že už tam čtyřicítka v tréninku byla, tak jen jde o to to trefit v závodě a kdyby to bylo v tom nejdůležitějším na MČR, tak by to bylo samozřejmě nejlepší. Když pak komentátor Pepa Kožnar uváděl Kájinu Machovou na kouli, hecoval jí, aby svůj celorepublikově nejlepší výkon 13,42 m překonala. Kájina se samozřejmě nechala strhnout atmosférou, ale únava je únava, a tak Kájiny nejdelší hod měřil „pouhých“ 12,91 m, což je pořád o dost delší vrh než druhý nejlepší v republice. To však neznamená, že se do září nic nezmění! Soupeřky zesílí, dozrají a na MČR nebude cesta k medaili vůbec jednoduchá. Rádi bychom po velmi dlouhé odmlce přivezli z MČR žactva nějakou medaili, tak budeme doufat, že Kájina svou formu ještě vygraduje a na vrchol sezóny se dobře připraví.
Dalším želízkem v ohni pro Mistrovství ČR je Kristý Hozmanová, drobounká, štíhlá výškařka a v poslední době i vynikající sprinterka. Otcovi geny se nezapřou. Kristý měla malý dvojboj, protože vítězstvím v rozběhu na 60 m si zajistila postup do finále, ale zároveň skvěle, pod taktovkou svého trenéra Lukáše Bešty, rozeskákala výšku. Když zdolala nový osobní rekord 155 cm napoprvé a bylo jasné, že ve Stříbře v této disciplíně vyhraje, již stály její soupeřky za bloky na finále šedesátky. Takže se Kristý v cukuletu přezula do sprinterských treter. Doběhla na start. Ani si nezkusila bloky a po startérových povelech vyletěla vstříc finále. Nestačila jen na republikovou rekordmanku Terezu Záhořovou ze Stříbra – 7,67 s nejrychlejší čas letošních tabulek. Prolétla cílem, při vydechování došla k výškařským tretrám, kde se pomalu přezouvala, aby se po doběhu trochu zmátořila. Do prvního rozběhu se rozběhla stejně jako do finále, to znamená moc rychle. Skok byl vysoký na 160 cm, ale rychlost jí natlačila moc do laťky, a tak shodila. Rady Lukáše byly jasné, celé to zklidnit a zpomalit. Bohužel koncentrace byla pryč, rytmus byl pryč a vlastně ani motivace (vítězství) úplně nebyla. Kristý, tak dvakrát velmi rychle naběhla k duchně, ale rychlý rozběh jí zatlačil příliš pod laťku. kde už se nebylo možné odrazit. Ale skoky nad předešlými výškami nám dávají jasný signál, že 155 centimetry to nekončí a v nadcházející části sezóny se máme na co těšit. Jen doufáme, že hranice 160 cm padne do září, protože ta je jistotou pro účast na MČR.
Dalším velmi silným zážitkem a medailovou nadílkou byla štafeta žákyň na 4×60 m, kterou dívky běžely ve složení Kájina Machová, Nela Kislingerová, Dáša Řazáčová a Kristý Hozmanová. Dívky si pár štafetových předávek vyzkoušely těsně před štafetou. Dostaly pár „výborných rad“, kterými se asi moc neřídily a pak letěly jak rakety. Předávky? No řekněme, kulík nám neupadl a předali jsem si v předávkovém území, ale Nelča málem utekla Kájině a Dáša narazila do Kristý, ta za to jako finišmanka vzala a nakonec z toho byla krásná bronzová, když holky nestačily jen na domácí Stříbrské závodnice včele s nejrychlejší žákyní ČR a na skvěle seběhané Viktoriánky Bohouše Rodka. Nechaly tak za sebou jak holky ze Škodovky, tak holky ze Sokola Petřín. A to si vemte, že jen Kristý je tak trochu sprinterka a taky ne úplně právoplatná. Kájina a Nelča jsou vrhačky, Dáša dálkařka a překážkářka. Co to dokazuje, že máme všestranná děvčata a jsem zvědavý, co nám holky předvedou na vícebojích.
V krátkosti shrnu výsledky ostatních žákyň, což nepůjde jen tak, protože i ten zbytek se neztratil. Tak například Dáša Řezáčová byla 5. na dálce za 478 cm, samozřejmě s půlmetrovým nedošlapem, jak jinak. Dále 8. na překážkách, celé to běžela na 4 kroky, ta až to dá na tři, tak to bude čas jak bejk. Už se těším. Překážky běžela pěkně i Ája Nushartová, unavená z pátečních závodů, kde vyhrála běh na 800 m a Bára Fridrichová, která běžela 200 m př, kde dlouho držela krok s ostatními dívkami, ale na předposlední překážce jí trochu došlo a lehce zaostala. Baruška je velká naděje na příští rok, jen doufám, že jí bude zbývat více času na trénink. Andrejku naopak na 150 metrové distanci doprovodila Tereza Kubernátová, obě zaběhly velice pěkně, ale únava z předešlého dne byla znát. Tereza vybojovala na pátečním atletickém přeboru ve finále bronz na 60 m. Poslední v hodnocení dívek jsem si nechal Nelču Kislingerovou a Markétu Steiningerovou. Naše nadějné vrhačky. Nelča doprovodila Kájinu ve finále v oštěpu a skončila na krásném 7. místě a Markéta to samé udělala na kouli,kde skončila ve finále 8. Markétce se tímto chci moc omluvit, protože pravděpodobně mojí chybou, kdy jsem jí nechtěně odhlásil z disku místo z oštěpu, ze kterého chtěla odhlásit. Jsem zapříčinil, že málem ve své skvělé disciplíně nestartovala. Když jsme problém zjistili, tak jsme na poslední chvíli přes technického delegáta Josefa Pšajdla Markétu dohlásili. Bohužel, i když se zúčastnila i třech finálových pokusů, se ve výsledcích neobjevila a tak předpokládám, že byla brána mimo soutěž. Doufám, že to Markét moc neodradí, protože je velkým příslibem v této disciplíně. Zatím to vypadá, že se jí trochu lepí smůla na paty, protože v Plzni na OMD bych vsadil dost na to, že byla její kontrolka 3., ale ve výsledcích byla 4. a ve Stříbře byla její značka opět do 4. místa. Tak si tak tajně doufám, že se Markét přes prázdniny naučí otočku a ve Stříbře na druhém kole žactva předvede výkon přes 30 metrů a přiblíží se účasti na MČR. A prolomí tu smůlu! Věci se přeci nedějí jen tak! Everything happens for some purpose. (Atlete, přelož si.)
Poslední odstavec jsem si nechal na své chlapy. Kromě Kuby Benedy, který je vytrvalec a tentokrát se ukázal i jako solidní sprinter, 800 m 10. místo, 150 m 20,64 s, jsou kluci převážně vrhači. Kuba Šindelář to potvrdil na disku, kde skončil na bramboře čtvrtý za 27,51 m, k medaili chyběl kousek. Z Kuby mám radost, že se standartně účastní finále a bojuje o příčky nejvyšší. Je to takový skrytý talent, s obrovským citem pro disk, ještě ho necháme trochu poporůst a pak mu trochu naložíme posilování a vidím tu druhého „Aldu“ Aleše Procházku.
Dalším v pořadí je bezesporu nejvšestrannější žák Honzík Kuchař, na finále šedesátky sice nedosáhl, ale na 150 m 6. místo v nejrychlejším rozběhu jasně říká, že patří mezi nejlepší sprintery obou krajů a 5. místem v kouli za 10,55 m potvrzuje svojí všestrannost. Trio vrhačů uzavírá David Prášil, který se zúčastnil jak finále v disku, tak finále v kouli, kde shodně obsadil 7. místo. Na disku David odházel parádně, v kouli mě trochu zlobí s technikou, ale hned jak chyby odstraní, tak bude jedenáctimetrový koulař. Posledního chlapáka Honzíka Fridricha si nechávám schválně na závěr, protože tenhle nenápadný, štíhlý klučina skrývá obrovský potenciál. Jako správný Fridrich a jen klatovský atlet ví, co tím myslím, hází oštěp zatím do vzdálenosti 25,69 m a na 7. místě, ale něco mi říká, že třicítka čeká. Navíc tenhle týpek umí slušně patnácku, která se poběží v Domažlicích a stejně bych ho nejradši viděl na tyčce. Tak uvidíme, jestli ho ukecám.
Shrnuli to suše, bylo to krátké, leč překrásné. Pobíhajíce mezi svěřenci od disku ke kouli, od překážek k oštěpu nebo od šedesátky k výšce, jsem si to zase užil. Jsou to borci ti naši mladí. Jasně, ještě mají dlouhou cestu před sebou, ale i tak se bylo na co koukat a na co být hrdý. Jak říká Vlastík Zwiefelhofer, „ Jak dlouho to děláš? Tři roky? Tak to jsi slušný začátečník.“ Mně připadá, že i po dvaceti letech jsem začátečník a pořád se mám co a od koho učit. Hezké léto všem příznivcům atletiky a pohybu 😊.
Autor článku: Václav Šelmát