Když jsem psal předešlý příspěvek o OMJ ve Stříbře, už jsem tušil, že můj poslední předprázdninový článek se mi bude psát krásně. A díky Bohu jsem se nemýlil. Asi každý ví, jak já to mám s víceboji. Už několikrát jsem psal, že víceboje miluju, protože prokazují atletovu všestrannost. A taky proto, že člověk jede na závody na dva dny, takže si to pořádně užije! A ne, že po osmi sekundách nebo po třech, v lepším případě po šesti pokusech, jede domů. Navíc má závodník tělo následující den po dokončeném víceboji krásně zhuntované. Takže, když jsem jel s našimi mladými atlety do Sušice na žákovské víceboje Plzeňského kraje jako šofér a kouč, tak jsem se těšil a to jsem ještě netušil, jaké překvápko mi naši svěřenci připraví. První pondělní den do sedmiboje žákyň nastoupily naše dvě nejnadějnější vícebojařky, které už loni na krajáčích mladšího žactva zazářily Dagmar „Dáša“ Řezáčová a Kristýna „Kristý“ Hozmanová. Každá si s sebou do města na Otavě přivezla svého trenéra, Dášu koučoval náš nejlepší desetibojař Jirka Bešta a Kristý šéftrenér skokanů Lukáš Bešta.
Bohužel hned v první disciplíně se velmi bolestivě zranila Kristý na překážkách, pro kterou tak víceboje skončily, a tak naše barvy začala hájit samotná Dáša. Sice osamoceně, ale o to drsněji. Zahájila osobákem na 100 m př., když konečně potvrdila svoje předpoklady a 10 překážek přeběhla na tři kroky, byl z toho čas 16,14s. Svojí vynikající formu potvrdila osobákem v kouli, když tříkilové železo poslala k devíti metrům 8,93 m. Ve výšce hravě zvládla 142 cm a k vyrovnání osobáku stačilo jen velmi málo. Poslední disciplínu tohoto dne, běh na 150 m, opět pokořila v novém osobáku 20,01 s a po prvním dni končila na skvělém druhém místě 300 bodů za první a 100 bodů před třetí závodnicí. Jirka musel být s výkony jeho svěřenkyně naprosto spokojený, ale jak oba znám, tak to suše s Dášou shrnuli, že to mohlo být lepší. Ale já vím, že po denní pauze mezi sobotními závody OMJ ve Stříbře, je neuvěřitelné, když si člověk udělá 3 osobáky ze čtyř disciplín. Jen to ukazuje, jak je Dáša skvěle připravená a k mé velké radosti, konečně prodala všechen ten pot a dřinu z tréninku. Dáša, totiž trénuje minimálně 5x týdně a to nemluvím, o tom, že do toho ještě hraje tenis.
V úterý se náš tým rozrostl o mou maličkost a především o zástupce mladšího žactva, o Tadeáše Kalounera a Martinku Chalupovou. Ty jsem vyvezl do Sušice na zkušenou a vůbec jsem netušil, jak senzační výsledek oba naši borci udělají. Druhý den začínal pětiboj mladších šedesátimetrovými překážkami a Dáša začínala dálkou. S Lukášem jsme si říkali, že pokud Dáša dálku nějak vyloženě nepohnojí, tak by to placka mohla být. A Dáša to zvládla na jedna mínus, protože založila skokem dlouhým 482 cm, což byl super zajišťovák, ale bohužel v dalších skocích už se nezlepšovala. Ale i tak skončila v této disciplíně druhá a upevnila si tak svojí celkovou druhou příčku. Mezitím Tadeáš splnil moje přání a nezabil se na překážkách a dokonce to dal na tři kroky, takže zaběhl poměrně slušný čas a usadil se na nějakém 5. místě. Martinka si zaběhla nový osobák 10,40 s a to s unavenými nohami po sobotní osmistovce a navíc si zaběhla den před tím osobák na tutéž trať na Halířáku. Oba mladí gymnazisté Tadeáš i Martinka závodili defacto třetí den po sobě. Čímž právě dokazují, jaké vícebojařské předpoklady mají. No, ale trochu to zkraťme. Mladšíci šli na míček, kde zaházeli velice slušně, ale ještě lépe si vedli na následující šedesátce, kde Tadeáš vyhrál a Martinka se dostala na celkovou pátou pozici. A najednou, už to nebylo jen o sbírání zkušeností, ale o závodění a všichni tři ukázali opět to co vícebojař musí mít, píli, trpělivost a umět dát prvním pokusem slušný zajišťovák, to znamená naprosto se koncentrovat a nenechat se vynervovat. Dáša nejen že krásně zajistila na oštěpu, ale přidala další osobák s hodnotou těsně pod 27 metrů (26,90 m) a další upevnění druhého místa. Tadeáš se trochu pral s dálkou, ale to bylo způsobeno tím, že si kluci vůbec nestihli vyzkoušet rozběh, takže první pokus byl zajišťovák s cupitáním a obřím nedošlapem. Druhý pokus jsme obětovali na zjištění a posunutí rozběhu, bohužel Tadeáš úplně nevěřil, že je rozběh správně, takže zase před prknem zadrobil a opět měl nedošlap.
Ale pořád to bylo kolem čtyřech metrů a na dálce se moc bodů nerozdává, takže i on se uhnízdil na stříbrném postu. Pak do dálkařského sektoru nastoupila kometa se jménem Martinka Chalupová a předvedla čtyři velmi slušné pokusy přes čtyři metry, také osobák a upevnila si svojí pátou příčku. Před poslední disciplínou už jsem byl naprosto v klidu, protože všichni tři jsou vynikající vytrvalci a na rozdíl od mnohých vícebojařů se na 800 metrů dlouho trať těšili. Pokyny byly naprosto jasné, nepřepálit tempo, ale běžet na slušný čas. No a jak to dopadlo, prostě běželi jak nejlépe uměli, buď si udělali osobák nebo se k němu na pár desetin přiblížili a v bězích patřili vždy mezi nejlepší, takže soupeře, kteří je mohli ohrozit nechali patřičně daleko za sebou. A tak jsme s Lukášem mohli propuknout v náš skromný výraz spokojenost a abychom dali alespoň trochu najevo, jak velkou nám naši svěřenci udělali radost, tak jsem jim doběhl pro ovocného Birela a kolu, které jsem jim slíbil, když podají slušný výkon.
No a tohle byl „kur…“ dobrý výkon. Byl jsem strašně moc rád za všechny tři, protože ve Stříbře se jim úplně nepodařilo prodat to na co mají. A z Dáši, z té jsem plakal, protože konečně všem ukázala, že umí a že to dělá sakra dobře. Konečně se dočkala medaile, a to ještě důležitější je, že si vybojovala účast na srpnovém Mistrovství republiky ve vícebojích. A pokud její trenér Jirka Bešta dotáhne svojí i její přípravu, což by měli oba potvrdit v Pacově koncem července, pak budeme mít na MČR dva reprezentanty, což jsem zažil jen asi za Martina Opatrného, Verči Vavrečkové a Šárky Hezoučké a jejího bratra. Budeme oběma našim borcům držet palce a modlit se, aby neměli žádná zranění a na vrchol se mohli řádně připravit. A naše vícebojařské nováčky musím taky moc pochválit, protože takové výkony jsem rozhodně nečekal. Doufám, že to byl jejich rozjezdový start ve vícebojařské kariéře a podařilo se nám tak v nich tu vícebojařskou jiskru zažehnout, protože co si budeme povídat, vícebojař je nejplatnějším členem jakéhokoli družstva od mládeže až po dospělé. Přeji všem krásné léto a budu se těšit na další skvělé výkony našich mladých i starších atletů.
Autor článku: Václav Šelmát