Únor se nesl z atletického hlediska ve znamení mládežnických mistrovství České republiky. Neuvěřitelný úspěch pro náš oddíl zaznamenala starší žákyně Kristýna Hozmanová na sprinterských tratích v pražské atletické hale Otakara Jandery o víkendu 26.-27.2. Po loňské premiéře na venkovním MČR, kde Kristý obsadila na nejkratším sprintu 60 m první nepostupové místo do finále, byl cíl pro letošek jasný, zabojovat právě o elitní osmičku. Minulý víkend na krajském mistrovství si otestovala formu a z jasných vítězství na 60 i 150 m bylo vidět, že výkonnost jde nahoru. A přesně to se potvrdilo už v sobotním rozběhu na 60 m, v němž Kristý suverénně vyhrála svůj rozběh v letošním nejrychlejším čase v ČR své kategorii 7,78 s, což bylo vylepšení jejího osobního maxima o 0,14 s a znamenalo to rovněž vytvoření nového oddílové rekordu. Dle tréninků jsem Kristý věřil, že by mohla běžet pod 7,9 s, ale na takový čas jsem ani nepomyslel. Lehce svazující mohl být během finále fakt, že tento čas Kristý zařadil mezi jasné tři kandidátky na medaile. Tato skutečnost se ostatně ve finále potvrdila, v němž Kristýna vybojovala fantastické 3. místo, ačkoliv z bloků vybíhala jako poslední. Bohužel dlouhá prodleva mezi startovním povelem pozor a výstřelem na klidu moc nepřidala, což vyústilo v nepatrně horší startovní reakci.
Možná i výše popsaná skutečnost přispěla k tomu, že druhý den chtěla Kristý o to více svým dvěma soupeřkám porážky oplatit na 150 m sprintu. Z rozběhu opět jednoznačně postoupila ve skvělém osobním rekordu 18,82 s, což byl čas pouze o jednu, resp. dvě setiny pomalejší, než převedly její dvě největší sokyně. A s vidinou toho, že s nimi může opět svést velmi vyrovnaný souboj o medaile, byla Kristý dostatečně motivovaná. Výhodou pro ni bylo rovněž to, že své největší soupeřky měla ve finále v drahách nad sebou a mohla se s nimi parádně vyvézt k neuvěřitelnému nejrychlejšímu letošnímu času v ČR 18,63 s, čímž své dvě největší rivalky pokořila o dvě a čtyři setiny. Rovněž tento čas je i novým absolutním klatovským oddílovým rekordem, který byl pokořený téměř o 0,5 sekundy. Obrovská gratulace a jsem moc hrdý na to, jak na tréninku a v závodě umí zamakat, i když občas je to přes spoustu odmluv.
Tímto 1. místem na mistrovství ČR na 150 m v kategorii starších žákyň Kristý navázala na loňské 1. místo Káji Machové v kouli a potvrdila, že i v malém městě jako jsou Klatovy, můžou vyrůstat mistryně České republiky. A co více, letošní klatovská republiková účast byla největší minimálně za posledních deset let, jelikož se na tomto žákovském mistrovství představila ještě další dvojice klatovských závodníků, která si odbyla svoji premiéru na největší národní akci u nás. V sobotu vyběhl na 300 m Honza Kuchař, který ač přes nachlazení finišoval pouze 15 setin za osobákem v čase 40,15 s, čímž v nabitém startovním poli obsadil 17. místo, přičemž nechal za sebou dalších pět závodníků. A v neděli se v klatovských barvách představila ještě Dáša Řezáčová v dálce, která si svoji premiéru představovala určitě lépe, jelikož její nejdelší pokus měřil 491 cm a stačil na 16. místo. Potenciál Dáši byl bezpochyby okolo 530 cm, ale vzhledem k tomu, že jí posledních 14 dnů zlobila zablokovaná záda, tak se s tím poprala statečně. Od prvních rozeskakovacích pokusů bylo na Dáše vidět, jak hrozně chce skočit daleko, ale vzhledem k bolavým zádům musela nepatrně upravit techniku rozběhu, což se nakonec ukázalo jako zásadní pro trefení odrazového břevna a nastavení se do správné odrazové pozice. Věřím, že atmosféra Honzu i Dášu namotivuje k dalším kvalitním tréninkům a že na venkovním mistrovství zabojují o vylepšení umístění a třeba i o finále.
Dále je potřeba se ohlédnout ještě o týden zpět, kdy proběhlo mistrovství republiky také pro dorostenecké kategorie. Tentokrát jsme se vypravili přes celou Českou republiku až do Ostravy a počet účastníků hájící klatovské barvy byl stejný jako u žactva. V sobotu ráno odstartovala koule dorostenek, ve které jsme měli zastoupení v podobě loňské žákovské mistryně republiky Karolíny Machové. Podle letošních tabulek se Kája řadila k adeptkám na medaili. Bohužel se útok na některý z cenných kovů vzhledem k několika nepříjemným shodám okolností nepodařil. Do finální fáze přípravy Káje totiž zasáhl covid, což se značně projevilo v naprosto nezbytné síle a dynamice pro kouli. Nakonec se ale jako ještě větší zdravotní problém ukázalo bolavé koleno, které se ještě zhoršilo po dlouhé cestě do Ostravy a které Káje značně ovlivnilo její techniku odvrhu koule. Výsledkem bylo pěkné finále a celkové 6. místo za výkon 13,13 m. Bezpochyby Káju a nás všechny mrzelo, že nemohla prodat svůj potenciál, který byl jednoznačně na stříbrnou medaili. Doufejme, že si Kája svoji smůlu již vybrala a na venkovním mistrovství bude opět útočit na jednu z medailí.
Nejvíce si ale zazávodil dorostenec Vojta Chroust, neboť se dokázal nominovat rovnou ve třech disciplínách a nutno dodat, že kombinace čtvrtky a výšky je dost netradiční a překvapující. Největšího úspěchu Vojta dosáhl už v sobotu v rozběhu na 400 m, kde si vylepšil svůj osobní rekord bezmála o půl vteřiny na čas 51,36 s, což v konečném účtování znamenalo 7. místo a první nepostupovou pozici do finále. Tento čas rovněž Vojtu řadí na historicky druhé místo v našich oddílových dorosteneckých tabulkách. Se čtvrtkou v nohách se Vojta druhý den představil ve výšce, kde se mu úplně nezadařilo dle jeho představ a výkonem 178 cm obsadil 14. místo. Vzhledem k tomu, že v našich podmínkách jsme schopni přes zimu trénovat převážně kondici, sílu a dynamiku, tak technické dovednosti nutné pro výšku jsou vždy bohužel otázkou tréninku během rozeskakování na samotných závodech. Co Vojtu nejvíce mrzelo byl fakt, že na medaili stačilo „pouhých“ 187 cm, což v jeho odrazových schopnostech rozhodně bylo. Ostatně to prokázal i během letošní halové sezóny, kdy se dokázal přenést přes laťku ve výšce 186 cm. To ale nebylo všechno, protože v sobotu večer mně volal řídící pracovník, jestli by si Vojta druhý den nechtěl zaběhnout ještě 200 m, kde byl pouze náhradníkem, ale jelikož se několik účastníků odhlásilo a Vojta byl v centru dění, tak samozřejmě ihned souhlasil. Menší zádrhel byl ale v tom, že start dvoustovky byl pouze hodinu po začátku výšky. Časově to nakonec vyšlo akorát, ale nutno podotknout, že Vojta přeběhl z výšky na dvoustovku značně naštvaný a nerozběhaný. Byl jsem překvapený, že i v takovém rozpoložení dokázal vyrovnat svůj osobní rekord 23,45 s a celkově se s ním umístil opět na 14. místě. Nezbývá než Vojtovi pogratulovat a doufat, že v letní sezóně se zadaří o něco více i v technických disciplínách.
Na závěr je ještě potřeba zmínit jednu členku výpravy, a to Štěpánku Hanušovou, u které jsme celou dobu čekali, zda bude připuštěna do soutěže na 1500 m, což se nakonec bohužel nestalo. Štěpka měla smůlu v tom, že v průběhu závodní sezóny chytila covid a vypadla z tréninkového procesu, což se u vytrvalostních tratí projevuje více než v kterékoliv jiné disciplíně. Limit pro MČR se proto snažila splnit až v posledním možném závodě, kdy jí čas 5:10,43 stačil „jen“ na pozici 1. náhradnice. K naší smůle se v průběhu závodů žádná z mílařek neodhlásila a Štěpce zůstala bohužel pouze role pozorovatele a fanouška. Věřím, že i tato nepříjemná zkušenost Štěpku nakopne k ještě většímu úsilí v trénincích a na venkovním mistrovství se s přehledem dostaneme do závodního pole.
Nezbývá než všem pogratulovat a poděkovat za předvedené fantastické výkony a popřát pevné zdraví a odhodlání do dalších tréninků.
Autor článku: Lukáš Bešta