Atletickým vrcholem letošní atletické sezóny budou samozřejmě Klatovské víceboje a běh Klatovskou Hůrkou, ale pro žáky a žákyně to pravděpodobně bylo Mistrovství České republiky, které se konalo 18. a 19. října v Mladé Boleslavi. Díky nominaci našich závodnic na toto mistrovství jsem měl to štěstí, že jsem se mohl po oba tyto dny stát součástí krásné atletické události a zažít pocit hrdosti na naše svěřenkyně. Bylo pro mě velmi příjemné být jakým si odborným fandou, maskotem a snad „uvolňovačem“ atmosféry. A užíval jsem si sledovat práci dvou svých trenérských kolegů Lukáše Bešty a Juraje Kudryho. V sobotu do prvního mistrovského dne vstoupila mladší z dvojice K a to Kristýna Hozmanová. Tato drobounká všestranná atletka okusila atmosféru republikového finále poprvé a s trenérem Lukášem jsme jen odhadovali, jak se vyrovná s atmosférou závodu. Ale již od prvních okamžiků rozcvičování v hale, bylo jasné, že Kristýna je plně koncentrovaná na svůj výkon. Dbala přesně všech trenérových pokynů, mnohdy sama navrhovala možnosti rozcvičení, což jasně ukazovalo na to, jak dobře a pečlivě je připravená. Kdo trochu sledoval Kristýny letošní sezónu, tak ví, že do červnového zranění kotníku, podávala ve svých disciplínách perfektní výkony, jak ve skoku vysokém, tak v bězích na 60 a 150 m. Po měsíční pauze se musela rychle vrátit do formy, k čemuž určitě přispělo letní Sušické soustředění našich mladých atletů. Pak se pravidelně připravovala v Klatovech pod Lukášovým vedením a svou formu testovala na různých závodech. Ladění formy na vrchol sezóny je vždy problematické, ale je jisté, že Kristýně a Lukášovi se to podařilo. Jak jinak potvrdit svojí super formu, než zaběhnutím osobního rekordu na vrcholném klání.
Kristýna svoji první mistrovskou šedesátku rozbíhala ve třetím rozběhu a v šesté dráze. Což jí podle tabulkových časů právě mezi favoritky na postup do finále nezařazovalo, ale jaký div, když ve svém rozběhu prolétla cílem jako čtvrtá a s časem 7,97 s se umístila na 9. děleném, ale zároveň prvním nepostupovém místě. Finálová účast jí a dvěma dalším závodnicím unikla o pouhou setinu, protože osmá závodnice z rozběhů a druhá postupující na čas měla čas 7,96 s. To rozhodně zamrzí, ale na druhou stranu to ukazuje, jak je sprinterská špička této kategorie v naší zemi vyrovnaná a kvalitní. Protože nějak si za těch 20 let nepamatuji, že by se pod 8 s dostalo na MČR hned 11 závodnic. Kristýnka byla s osobákem spokojená, ale se setinovou porážkou soupeřky z druhého rozběhu nikoli. Těžko říci, jak by dopadl přímý souboj těchto čtyřech sprinterek, které zaběhly 60 metrovou vzdálenost s doběhem ve dvou setinách. Neuvěřitelné. Ale taková je atletika a prostě ta setina je ten kousek štěstí, o trochu silnější vítr, o setinku rychlejší start.
Úžasné bylo, že během hodiny se Kristýna přeorientovala ze sprinterky na výškařku a opět plně koncentrovaná, ale troufám si říci, mnohem veselejší a uvolněnější, nám zamávala z nástupu osmnácti nejlepších výškařek. S Lukášem během krátkého rozeskakování vyladili pěkný dynamický rozběh a když si Kristý v rozeskakování v pohodě přeskočila 155 cm, ujistila se, že forma je a opět se více uvolnila a začala si závod užívat. První výšky 146 cm, 151 cm skočila bez zaváhání na první dobru. Na 156 cm jednou opravovala a záhy se dostala do první desítky a k výšce přesahující její 159 cm vysoký osobní rekord o dva centimetry. Ukázalo se, že 161 cm vysoká hranice byla nad síly mnoha závodnic. Bohužel i naší Kristýnky. Čeho si strašně cením, když jsem viděl, že je laťka výše než hlava naší Kristý, že se toho nebála a jela na té bojovné závodní vlně, teď anebo nikdy. Ale k tomu, aby člověk skočil v tak náročný den osobák se musí všechno sejít a v Boleslavi bylo tou dobou pod mrakem a zima jako v morně, vítr. Prostě víc proti než pro. Takže smekám před tak úžasnou dvojitou účastí a úsměvně dvěma devátými místy Kristýny Hozmanové.
Už v sobotu se setkáváme s trenérem Jurou, s naší oštěpařkou Karolínou Machovou a její rodinou. Společně fandíme Kristýně a užíváme sobotní atmosféry, kdy padají nejlepší letošní výkony a na stometrové trati překážek dokonce padl národní rekord. Výkonů na hranici možného bylo v Boleslavi k vidění opravdu hodně. Když jsme se v sobotu loučili, byli jsme všichni v očekávání velké neděle, protože svojí vrhačskou všestrannost měla v neděli ukázat Karolína, která v letošním roce ještě nebyla v kouli poražena. Což je na jednu stranu bezvadný, ale nemůžete vědět, jestli se něco nestane, zranění na oštěpu, soupeřce to uletí a Kájině se to nepovede. Jenže to byste museli znát Kájinu. V neděli ráno v rozcvičovací hale krutě koncentrovaná Karolína a dobře naladěný Jura, který jen zlehka dohlížel na Karolíny rozcvičování a především na její dobrou náladu. Když jsem se dozvěděl, že Kája šla spát už v deset, tak jsem věděl, že letošní účast na MČR bere mnohem vážněji než v loni. Bylo jasné, že si je vědoma, že v oštěpu má nárok být ve finále a z koule má na zlato. A to je svazující, co si budeme povídat. Po rozcvičce následoval odchod do svolavatelny, kde bylo nutné dojednat, že se Karolína nemůže zúčastnit prezentace a odvádění na druhou disciplínu, protože se počítalo, že tou dobou bude ještě házet oštěp. Po krátkém rozházení v sektoru, proběhlo představování a Kájina jako profík zamávala do kamery, ještě nám fanouškům měla poslat vzdušný polibek a bylo to dokonalý. Tak snad příště.
V první sérii bylo vidět, že všechna děvčata jsou opatrná a sevřená trémou, i přesto se Kájině povedl hodit solidní zajišťovák, kterým se průběžně zařadila na 7. místo, v druhém hodu přidala další metr a sedmdesát centimetrů na 36,79m, to ale ještě nebylo jisté finále, protože tréma opadala a soupeřky začaly ukazovat zoubky a vyrovnanou oštěpařskou špičku. Jaká je Kájina závodnice ukázala ve třetím pokusu, oštěp odpálila jako raketoplán a ten dopadl do vzdálenosti 39,78 m. O finále už nebylo pochyb. A pak to přišlo, Karolína poslechla Jurovy pokyny, uvolnila se, tíha finále spadla, zvedla kolena v rozběhu a zrychlila konec, a pak ta její dělovka. A bylo tam 40,46 m, nový osobní rekord a posun na 6. místo. Díky tomuto pokusu, to tak již zůstalo až do konce oštěpařského klání, i když na špičce o vítězce rozhodovaly až pokusy z poslední série. Kájina v posledních dvou pokusech asi moc chtěla, a to občas tak bývá, že ta mermomoc se nesejde úplně s technikou, ale i tak z toho byly pěkné pokusy ke čtyřiceti metrům. Stejně jako u Kristýny i zde platí, že Karolína osobákem a konečně pokořenou čtyřicítkou předvedla výborně vyladěnou formu a vynikající práci trenéra Jury. Možná, že poslední pokus už nebyl tak koncentrovaný, protože kolem Kájiny, prošly holky na kouli a ona věděla, že už se to blíží. Po doházení oštěpařského finále, vyzula oštěpařské tretry a přeběhla přes celý stadión do koulařského sektoru. Rychle nazout koulařské tretry, hodit si tři rozhazovací pokusy a jde se na představování. A teď co se vám asi tak honí hlavou. Je vám patnáct, stojíte na konci té řady osmnácti koulařek a jste na tom konci, který říká, že jste jasnou favoritkou, protože letos se k vám ta druhá nejlepší přiblížila jen na 150 cm nebo tak něco. Co tam je? Nervozita, tréma, tíha zodpovědnosti nebo jistota, že to bude dobrý.
Nervozita určitě a jak znám Kájinu, tak si říkala, hlavně to nepo…. Dlouhých sedmnáct pokusů a přichází Kájina. Potěžká kouli v dlani, zdvihne jí v pravačce nad hlavu, založí ke krku, skloní se nad pravou nohu zády k výseči. Zašvihne levačkou, sun, kotník, koleno, bok a rozjedou se ramena, pak už jen ten její pravý direkt do výseče, davem to zašumí. Je to první vrh za dvanáct metrů tohoto finále. 12,38 m, no popravdě trochu bídný zajišťovák, ale my víme, že to přijde. Náš jasný pokyn, pravou musí Kájina dostat víc pod sebe. V druhém pokusu se to částečně daří a koule dolétne poprvé za 13 metrů, rozhodčí hlásí 13,06 m a my už tušíme, že pokud to některé z holek neulítne, tak tu máme vítězku. Jenže vždycky je lepší jistota. Ostatní koulařky se ve třetí sérii zlepšují, ale zatím atakují jen lehce přes 12 metrů. No a Kájina za to konečně vezme, sun docela dotáhne pod sebe a koule je katapultována do vzdálenosti 13,68 m. Já si konečně vydechnu, protože o metr a půl to už by to soupeřkám muselo sakra uletět. Ale ještě s jistou nervozitou sleduji finále, které je konečně trochu svižnější, a kromě vyvrcholení boje o druhé a třetí místo se vlastně nic zásadního nestane. Kájina ještě třikrát překonává třináct metrů a z výsledků 13,23, 13,27, 13,25 m to vypadá, že Kájina z nudy hází na přesnost. Samozřejmě opak je pravdou. Kájina do koule tlačí, ale bohužel zase asi moc síly a méně techniky. Ale to vůbec nevadí, protože každý z Kájiných pokusů by ten den stačil na zlato, a jak už jsem psal minule, minimálně 10 nejdelších vrhů letošní sezóny v ČR patří Kájině. Po posledním pokusu v šesté sérii už je radost patrná na nás všech, gratulace, radostná gesta a obrovská hrdost.
Vrcholem celého dne je závěrečný ceremoniál a předávání medailí. Jen mě mrzelo, že nebyl o dekorování požádán čestný host Jan Železný, vedle kterého jsme postávali při hodu oštěpem. Neměl jsem tu troufalost, ale možná jsem se měl zeptat, co říká na Kájinu, jestli zase v Klatovech nevidí druhého Fridricha v ženském podání. Jako trenér žactva jsem si nemohl přát krásnější závěr letošní sezóny a po čtvrté jsem byl dojat výkony i vystupováním našich svěřenců a mých kolegů trenérů, kterých si nesmírně vážím a tímto jim děkuji za úžasnou spolupráci. A jestli chcete zažít pěkný pocit jako já a možná zamáčknout slzu, pak koukněte na fotky a do výsledků na kouli 3 kg a srdce se vám zastaví, až uvidíte stadión s Černou věží a zkratku Atletika Klatovy. Kristýnu a Kájinu tímto moc chválím a děkuji jim, že svými výkony dávají smysl naší práci a dokazují svojí všestranností, že naše tréninky připravují všestranné atlety na republikové úrovni. Na závěr článku zvu všechny fanoušky atletiky na baráž o druhou ligu 28.9.2021, 2. a 3. října na Klatovské víceboje se sobotním posezením u ohně, grilováním a muzicírováním a na Běh Klatovskou Hůrkou 9. října. Sezóna ještě nekončí, stále je se na co těšit a na co připravovat. Tak hurá na cestu, protože i cesta může být cíl.
Autor článku a fotek: Václav Šelmát