O víkendu 25. a 26. června se konalo juniorské a dorostenecké Mistrovství České republiky v atletice v Třinci. Mistrovství se konalo na velmi pěkném třineckém stadiónu a v sobotu ještě za velmi pěkných podmínek. Nedělní déšť trochu znehodnocoval především dopolední disciplíny. I přesto na tomto mistrovství padlo několik rekordů šampionátu a dokonce ve skoku o tyči se posouvalo národní maximum zásluhou A. Svábíkové na 427 cm a v běhu na 100m překážek Nikola Bendová snížila hodnotu národního rekordu na 13,57 s.
Klatovský oddíl Atletiky na tomto mistrovství zastupovali celkem čtyři závodníci. Nejúspěšnější byl dorostenecký oštěpař Radek Jůda, který při svém prvním startu na tak významné akci vybojoval krásné 4. místo. Radek byl trochu zklamaný, protože bronz mu unikl o pouhých 18 cm a to při vzdálenostech přes 54 m není příliš mnoho. I tak předvedl v páté sérii , po překonání počáteční nervozity, svůj nejlepší letošní výkon, který měl hodnotu 54,74 cm. Můžeme se snad do budoucna těšit na výkonnostní růst tohoto závodníka, který oštěpem hází asi čtyři měsíce, jinak se naplno věnuje hokeji. Další velkou radostí byla finálová účast a 6. místo Anežky Pourové v hodu kladivem. Dorostenka hodila 3kg těžké náčiní do vzdálenosti 45,55 m hned prvním pokusem, bohužel v dalších pokusech, kdy se snažila přidat cenné metry riskovala a prala se s technikou. V bězích na dráze nás zastupoval vytrvalec Lukáš Krýsl, který doběhl na pěkném 10. místě v běhu na 1500m v čase 4:23,29. Celá vytrvalecká skupinka se držela do posledního kola pohromadě a spíše taktizovala, bohužel velmi rychlý až sprinterský závěr Lukášovi nevyhovuje. Posledním zástupcem domácího oddílu byl vícebojař Jiří Bešta, který si jel spíše zazávodit s českou špičkou ve skoku dalekém a ve skoku vysokém. V dálce Jiří skočil solidních 641 cm, ale bohužel ani letošní osobní rekord 666 cm by mu k finále nestačil, protože jsme viděli i několik skoků přes sedm metrů. Ve výšce byl náš junior limitován drobným zraněním kolene z dálky a na odraze a následné technice to bylo znát, zde skončil Jiří 14. za výkon 183 cm. Našim závodníkům děkujeme za výbornou reprezentaci a budeme sledovat další jejich kroky ve slibné atletické kariéře, ať už v mládežnických kategoriích nebo mezi dospělými.
autor článku
Václav Šelmát
Milí čtenáři, tady Vám píšu pár řádků ze zákulisí, co laikům veřejnosti nic neřekne a Vás třeba pobaví. Takže začněme třeba hláškami. Jirka Bešta „ Tak jsem si po sedmi hodinách cesty (osmi a půl hodinách do Třince a sedmi zpátky) přivezl akorát bolavý koleno.“ Míra Pour, když po šesti hodinách dorazil na stadión v půlce soutěže na poslední čtyři Anežky pokusy. V prvním Anežka skvěle založila 45,55m a pak už se prala s technikou, bylo vidět, že chce a riskuje a tak to má být! A Míra po posledním pokusu povídá „ Tak já sem jedu takovou dálku a neviděl jsem ani jeden pěknej pokus.“ s úsměvem a obětím své dcery. Co ty rodiče pro své ratolesti neudělaj. A já jen dodávám „ Míro ty si ten pokus možná neviděl, ale já jo. Byl fakt povedenej!“ Jinak by Any nebyla 6. v republice.
A jak to bylo s Radkem doopravdy? Když oštěpaři přišli na plochu a začali se rozhazovat, tak všichni z plného rozběhu. Jenže všichni měli dva oštěpy. Jeden si nechaly zvážit do soutěže a s druhým se před tím půl hodiny rozhazovali. Proto první hod toho dne hodil Radek do země kousek za třicítku. Tak to dal ještě jednou z plnýho rozběhu a šlo to ke čtyřicítce. Tak jsem mu zkusil vysvětlit, že on se musí trochu rozházet, ať to zkrátí z pár kroků a pošle to do výšky. A docela to vyšlo, protože dal kolem 47m. Pak začal závod a já běžel za Anežkou na kladivo. Než jsem se vrátil, tak se na mě smál náhradní kouč Jirka B. (jindy poker face). Radek prvním pokusem lovil krtky ve vzdálenosti 25m, protože se na to pořádně rozběhl z plného rozběhu a strhl oštěp do země nebo možná smečoval (ach ty tenisti).Tak raději přešlápl. Na druhý pokus jsem počkal a když se Radek rozběhl mnohem pomaleji, do překříženýho šel na značce, ne o dva kroky dříve, a oštěp mu nespadl dolů, tak bylo zajištěno přes 51 m a s tím už se dalo závodit. Pak ještě Radek dvěma pokusy přidal a bylo z toho skvělý 4. místo. Těch 18 cm zamrzí, ale ti starší a zkušenější už to zažili mockrát a ty mladší si to musí holt zažít.
Jak ohodnotit Lukášův běh. Lukáš vyběhl opatrně a celých 1200m se běželo ve vláčku. Nikdo nechtěl tahnout ve vyšším tempu. Což bylo logický. Bylo ukrutný vedro a nikdo nechtěl vytuhnou před finišem. Tady si myslím, že měl Lukáš při tom zpomalování jít dopředu, aby ho muselo co nejvíc závodníků ve finiši obíhat. Kdežto on si běžel na konci toho vláčku a když to na 200m všichni narvali, tak už jim úplně nestíhal. Jinak běžel pěkně, ono se s těma chrtama udržet v 1. desítce je těžký. Sám bych to nedal, tak nemám co kecat.
No a na závěr jsem si nechal Jíru, výkony komentovat nebudu. Nejsem ani trochu zklamaný, protože to byla letos dlouhá jarní sezóna a ono udržet si formu měsíc je drsný. Navíc individuální disciplíny nejsou desetiboj a desetiboj nejsou individuální disciplíny. Takže spíš něco z pobytu na závěr. Jiří mě zastupoval při cestě do Těšína a byl opravdu zodpovědný. Dle pokynů mi poslal smsku, že všichni nastoupili, dokonce mi volal, jestli vím, že hotel je v Těšíně a ne v Třinci. Kluk jeden starostlivejJ Když už jsem se blížil kolem desátý k cíli, tak mi psal, že hotel je super a už mu stačila upadnou hlavice od sprchy. Tak jsem suše prohlásil, že po sedmi hodinách s českými drahami stačim upadnout do kómatu dřív, než se mi něco z hotelového vybavení rozpadne v ruce. Hotel byl nakonec docela v pohodě. NO! druhý den jsme šli do restaurace na steaček, trochu si spravit chuť. Chuť jsme si spravili a tak se dobře nalazeni vracíme do hotelu, kde zjišťujeme, že Radek někam odešel s klíčem od pokoje. Tak co teď. Jirka neměl ani mobil, tím pádem ani číslo na Radka a já jako zodpovědný trenér jsem ho taky nemělL. Hrůza. Tak , kdo jiný nás může zachránit, než muž, který poroučí větru, dešti náš úžasný šéf Jirka Hostýnek. Který překvapivě v 22:00 pohotově reaguje a zasílá smskou číslo na Radka. Tak volám, telefon vyzvání a nic. Vysílám Jirku, aby šel k jejich pokoji a potvrdil mi moji domněnku, že Radkův mobil zůstal na pokoji. Zachovali jsme klidnou hlavu a šli se koukat na Holmse. Když ale kolem jedenácté dorazil můj spolubydlící Ivan a vypadal, že by si rád lehnul, tak jsme se rozhodli, že půjdeme Radka hledat. Třeba i do města. Naštěstí jsme známý hlas zaslechli z jednoho z pokojů o patro níže. Ještě, že je ten kluk tak hlučnej Trochu jsem se děsil nočního těšínského pátrání. Dobře to dopadlo. A tak konec dobrý všechno dobré. Holky, kluci, přeju pěkný prázdniny, odpočívejte, trénujte, zažívejte dobrodružství a v druhé půlce letošní sezóny na viděnou, Vašek